Měřím 166 cm. Moje máma má 176 cm a vždycky vážila do 60 kg. Nohy má tak o třetinu delší :). Brzy mi došlo, že její geny jsem nepodědila. I na to už mám teď odlišný názor, ale o tom později.
Puberta mě zasáhla velmi brzo, stejně jako ještě moje další dvě kámošky v 6.-7. třídě a zatím, co si ostatní hráli ve třídě na zoologickou, my byly dámy, chodily v podpatcích a „sežraly“ všechnu moudrost světa.
Rodiče, oba velcí sportovci, nás s bráchou od malička vedli k pohybu. Zkusila jsem snad všechno, ale jediné, co mě bavilo i v tomto období, bylo tancování. Asi jsem s rostoucím kapesným investovala víc do čokolád a sušenek, na které jsem z domova nebyla moc zvyklá, a tak se to na mě v osmičce začalo projevovat. Vzpomínám si, že jsem vážila už na základce přes 60 kg.
Uměla jsem zhubnout. Většinou se mi to podařilo tak, že jsem prostě přestala jíst. Na přelomu základky a gymplu jsme objevili alkohol a přes léto se celkem vyblbli. Přes den jsem to řešila tak, že jsem nejedla, abych něco shodila, a tak si dokážete představit ty kocoviny (to nechápu asi ze všeho nejvíc, bejvalo mi fakt zle :D). Každopádně stará písnička s názvem JOJO a v prváku jsem měla najednou 66kg. Nohy jsem měla hubené, zadek skoro žádný, ale veškerý tuk se mi usazoval v oblasti nad páskem u „bokovek“. I když jsem měla „hubený období“, ta pneumatika tam částečně zůstávala.
O tom, jaké diety jsem si vymýšlela a co všechno jsem si načetla na googlu asi napíšu zvlášť, jde hlavně o to, že jsem se nikdy nedopracovala ke stanovenému cíli, naopak se to ještě zhoršilo. Co se týče sportu, zkoušela jsem hlavně v období boomu indoorových aktivit veškeré bodystylingy, taeba, spinningy, ale ne že by byly vidět výsledky.
Zásadní omyly, které mi nikdo nemohl vyvrátit, bylo přesvědčení, že čím méně toho sním, tím více budu shazovat (maso bylo špatně, kečup mi přišel OK, vlastně všechno bylo špatně). Největší nedostatky jsem ovšem měla ve znalostech ohledně alkoholu, který mi kalorický nepřipadal a to nemluvím o těch „brzdách“ typu Redbull (mimochodem ten smrad nemůžu teď ani cítit). Pila jsem sice jen o víkendech, ale to jich pak pár padlo..
Ve druháku na vysoké jsem ve svém „tlustším období“ stoupla na váhu a málem se přehoupla přes 70 kg. Pamatuju si, že můj první dospělácký doktor se na mě podíval a řekl, že bych měla shodit ze zdravotních důvodů, což mě celkem rozsekalo, protože já nedělala nic jiného.
Máma, která viděla tu snahu a při tom si všímala té zvětšující se pneumatiky nad zadkem mi navrhla, jestli nechci zkusit zkusit shodit a pak zajít na konzultaci o liposukci. Tu jsem podstoupila, přišla o 2 l tuku a byl to první krok, který mě posunul tím správným směrem. K tomuto tématu se ale také vyjádřím zvlášť.
Od té doby jsem přidala hodně pohybu a začala si ho fakt užívat, správně jíst jsem začala až před třemi lety a teprve teď se cítím štíhlá spokojená a hlavně zdravější než kdy v životě. Mám 61 kg, tuku mám ale o 10 kg méně, než jsem měla před 3 lety (což bylo 4 roky po liposukci) a svaly mám minimálně o 2 kg těžší.
