Tak co víte o Ekvádoru? Já si ho pamatovala ze zeměpisu na základce, naše učitelka měla takovu pomůcku „Peru, Chile, Bolívie, Ekvádor“ – Peru čile, bolí mě z toho ruce a Ekvádor byl navíc :D. Je to relativně malá země, bez divů světa a zásadních historických momentů, a tak o něm asi moc lidí nepřemýšlí. Při tom leží na rovníku (proto ten název) a stejně jako větší státy jako Peru má oceán, Andy, džungli a jako třešinku několik sexy sopek! Lidi jsou přátelští a velmi ochotní.
Podobně jako v ostatních zemích jižní Ameriky uslyšíte populární melodie v rytmu salsy, bachaty a především merenque. Oni to milujou. Řidiči autobusu, v každém obchodě i na ulicích. Někoho to může otravovat, mně to vždy vyvolá úsměv na rtech a rozvlní tělo.
Na trzích naleznete šťávy z čerstvého ovoce všeho druhu, i těch, které jste dosud neviděli. Půl litru dostanete v hodnotě dvaceti korun a ještě vám dají ochutnat různé kombinace. Méně atraktivní, ale určitě také zajímavé, jsou vystavené prasečí hlavy i s celým tělem, ze kterých paňmámy odkrojují kousky propečeného vepřového a uzená morčata, která nevypadají tak sladce jako u nás doma v terárku, především díky pacičkám a zoubkům, které vám na tácku naservírují jako kompletní balíček. Odolala jsem. Avokádo můžete jíst po kilech, obdržíte ho snad ke každému jidlu jako součást oblohy a měly by na něj psát varování „časté úžívání způsobuje závislost“. Stejně jako pozitivní přístup obyvatel a uvolněná atmosféra v celé zemi. Na pobřeží se dají jíst od rána do večera ryby a mořské plody všeho druhu a chutnají úžasně, samozřejmě i národní pokrmy se skládají z této ingredience. Chuť polévky Ceviche se vám vryje do paměti, koriandr a sušené banány vytvářejí příjemnou kombinaci pro vaše chuťové pohárky. Se Ceviche v Peru to ale nemá nic společného. To je zase jiná kapitola ;).
Ekonomická situace je na tom celkem bídně, zemětřesení v roce 2016 na pacifickém pobřeží jí určitě nepomohlo. Mohu doporučit případně moc zajímavé dobrovolnícké projekty s možností se naučit nebo zlepšit úroveň španělštiny a získat nezapomenutelné zážitky. Umění se radovat z maličkostí a a mít úsměv na tváři od rána do večera je nakažlivé a velmi inspirující.
A kde všude jsem tedy byla? Kamarádka mě propojila s Hugem, kterého poznala na brigádě v Yellowstonu. Okamžitě se mnou začal komunikovat a nabídl, že mě moc rádi ubytují a provedou hlavním městem Quito. Dva měsíce na to mě čekal se svou přítelkyní na letišti a odvezli mě k její sestře, u níž jsem měla pokoj a pohodlí.
Quito je takové normální místo s jednou katedrálou a mnoha kostely. Co ho ale dělá výjmečným, jsou kopce a sopky viditelné odevšud. Pokud tedy nepřijdou mraky. Předpověď počasí nemá smysl sledovat, podle ní mělo celé 4 dny mého pobytu v kuse pršet, ale při tom se nám každý den vystřídala snad všechna roční období včetně krásných teplých slunečních paprsků. V procesu je stavba podzemky, ale pochopila jsem, že investor má finanční potíže, takže se nejspíš celý projekt trochu protáhne. Zaujaly mě také krásně čisté parky plné všemožných sportovních hříšť a workoutových konstrukcí.
Na sever od Quita jsem se nedostala, ale byla mi doporučena návštěva džungle, to už je pak i kousek do Kolumbie, ale tam se dá celkem levně i letecky. V Ekvádoru se, stejně jako v celé jižní Americe, dá cestovat velmi levně autobusem. Přípravu svačinek můžete vynechat, jelikož na každé zastávce nastoupí minimálně 2 osoby nabízející cukrovinky, domácí koláče, kokosovou vodu v igelitovém pytlíku, slané pečivo, ovoce, no divím se, že jsem nenarazila na prodavače televizí :D. S vyhrocenou situací ve Venezuele vaší cestu nyní budou provázet i monology zoufalých náctiletých i postarších uprchlíků prodávajících sladkosti s prosbou vydělat si na kus žvance.
Pro mě první zastávku představovalo město Latacunga, kde jsem v hostelu Tiana pracovala jako dobrovolník.
Město samo o sobě není příliš zajímavé, co ho ale dělá tolik atraktivním, je výhled na sopku Cotopaxi, na kterou je možné za hodinu dojet a vyšplhat si do 5000 m nebo přes noc vylézt na vrchol do 5897 m a pokochat se skvostným východem slunce. Druhý nezapomenutelný zážitek vám způsobí absolvování 3-4 denního treku Quilotoa Loop, jehož informace jsem pro hostel aktualizovala.
Quilotoa je vodou zatopený ktráter sopky, která v dávných dobách přišla o svůj vrchol a jehož barvy se mění z modré na zelenou podle světla a mraků a cestou k němu vás doprovází skvostná příroda, fauna i flóra a romantické hostely s možností si po ránu zacvičit jógu nebo večer uvolnit svaly ve vířivce. Součástí zlepšování informací bylo i objevování nových tras, ke kterým ráda dodám detailnějsí popis. Kromě lam, ovcí a několika původních obyvatel tam 
nepotkáte ani živáčka.
Hodinu a půl od Latacungy se nachází lázeňské město Baños s možností adrenalinového vyžití všeho druhu. Mě asi nejvíce zaujal rafting, Se sjížděním Vltavy to nemá nic společného :D.
Po přejezdu na pobřeží jsem sundala mikinu a obula žabky. Ve městě Manta, provincie Manabi toho moc nenaleznete. Právě proto jsem se rozhodla pomoci neziskové organizaci CORPOSS, která se snaží zlepšit zdraví a bezpečí místních obyvatel.
Jen o pár kilometrů dál se ale nachází skvělý spot pro kiteboardery a asi 2-3 hodiny podél oceánu se dostanete do města Puerto Lopez, ze kterého se dají snadno pozorovat velryby. Skvěle se mi také odpočívalo v kouzelné surfařské vesničce Ayampe. V jeho sousedním párty místě Montañita kromě procházení a surfování na dlouhatánské pláži lidé vetšinou snídají Mojito a mladí cestovatelé se tam jezdí vyblbnout a „odpočinout“ po náročných trecích.
Málem bych zapomněla na místo, do kterého jsem se zamilovala a místo plánovaných 3 nocí nakonec zůstala 15. Město Cuenca se nachází 4 hodiny od hranic s Peru. Soutěží o jedno z nejatraktivnějších měst v jižní Americe a pyšní se tak nádherně čistými řekami, u kterých jsme nejednou piknikovali. Historické centrum vás uchvátí kromě architektury i množstvím zeleně, parčíků, kaváren a zmrzlináren. Celé město je obklopeno andskými kopci a nabízí tak nekonečné pohledy na proměnlivou, ale vždy krásnou oblohu. El Cafecito je hostel, kde se všichni cítí jako doma. Tony, jeho majitel, vás osobně přivítá a představí všchny možnosti vyžití. Všichni si pochvalovali i možnost společných nekolikachodových večeří, doprovázených diskuzemi, hrami a skvělou hudbou. Cuenca je také perfektní pro trailové běžce a jedním z mála míst, kde jsem si skvěle zatančila milovanou salsu.
Galapágy, souostroví nabízející spektrum těch nejexotičtějších zvířátek a hrající tolika barvami, že na filtry na instagramu rozhodně nepotřebujete. V porovnání s celkem nízkonákladovým cestováním po celém kontinentu je tato záležitost značně finančně náročnější, takže jsem se rozhodla vynechat, pokud ale nemáte hluboko do kapsy a jste fanoušky krásných pláží a fauny všeho druhu, nebudete litovat!
Pokud někoho můj popis zaujal natolik, že se rozhodl Ekvádor navštívit, připojuji ještě několik rad. Mnoho lidí se do jížní Ameriky bojí cestovat z bezpečnostních důvodů. Když si budete dávat pozor na věci, i v těch méně bezpečných oblastech by se vám nemělo nic stát. Batoh pěkně na prsa, drinky si nenechat kupovat a nenechávat je bez dozoru a budete v pohodě. Měna je americký dolar. Ubytování v hostelech vás ve sdíleném pokoji vyjde průměrně okolo $10 na noc se snídaní. Celá země potažno kontinent nabízí „comida del dia“, jedno jídlo, které je vždy čerstvé, velké a skvělé a dá se sehnat za $3. Vegetariánství sem ještě úplně nedorazilo, očekávejte tedy většinou kombinaci kuřete nebo ryby , rýže, brambor a bohaté zeleninové oblohy. Dálkové autobusy se pohybují řádově kolem několika dolarů. Rukama nohama se domluvíte všude, ale doporučuji si projít před cestou pár lekcí španělštiny. Skvělá je aplikace duolingo, hravou formou budete za pár týdnu šprechtit jedna báseň.
