O příčinách a důvodech k liposukci už jsem psala v předešlém článku. Shrnu teda jen proces liposukce samotné počínaje první konzultací a rozeberu její následky a vliv na funkčnost mého těla.
Pokud mate pár kilo navíc, tlustá stehna, ceulitidu, nebo špek na břiše, jen nemáte dostatek vůle a jste líní se hýbat, na liposukci, prosím, zapomeňte! Je to velký zákrok do těla a to si to pamatuje!
V galerii se můžete podívat na fotky těsně před zákrokem a myslím, že uznáte, že to nebyl úplně klasický příklad vyžranosti. Když mě paní doktorka, známá chirurgička, viděla v bundě, ze které mi čouhaly dvě štíhlé nohy téměř bez tuku a svalů, zeptala se mě, co tam jako pohledávám. Když jsem ale bundu sundala, vytřeštila oči a prohlásila, že to ještě neviděla a že to musí pryč. Do dvou týdnů jsem šla „pod kudlu“.
Bylo to poprvé, kdy jsem byla přes noc v nemocnici a poprvé v úplné narkóze. Pamatuju si, že si mě vyfotili, pak mi pustili jed do žil a dál tma. Vzbudila jsem se po dvou hodinách, totálně „zblblá“, vyprahlá a zmrzlá na kost. Hnusnej stav ale nějak jsem to zaspala. Ráno už to bylo v pohodě. Paní doktorka mi sundala obvaz a ten špek tam vážně nebyl :D. Ještě tři týdny jsem musela brát léky, nesměla pít a modřiny se mi rozlévaly po celém těle až do lýtek. Musela jsem pořád nosit „stahovák“ kvůli krevním sraženinám a do teď mám nad zadkem dvě kolečka od kanyl.
Samozřejmě mi stouplo sebevědomí a byla jsem rozhodně přesvědčená, že už nikdy nedopustím, aby se mi to vrátilo. Myslím, že jsem hodně sportovala a to mi vydrželo už na pořád, a i jakš takš docela dobře jedla. Váha mi kolísala dál, musím říct, že jestli byl můj metabolismus před operací pomalý, tak po ní se snad zastavil. To tělo proste přišlo najednou o dva litry tuku a tak si ho samozřejmě má tendenci ukládat na horší časy. S tím by měl počítat každý, kdo chce liposukci podstoupit. Když přiberu, tuk se zase hromadí v těchto partiích, ale víc plošně, už to není tvrdá hmota ale prostě normální „nenapadá mě vhodný výraz 😀 :D“.
A jak se na to dívám zpětně a udělala bych to zas? Udělala bych jinak mnoho věcí od útlého věku, kdybych si mohla znovu vybrat. Vzhledem k situaci toho ale nelituju a jsem vděčná svým rodičům za to, že mě v tom podporovali. Od té doby jsem na sobě hodně pracovala a bylo to jednodušší právě díky tomu, že jsem nemusela řešit, že se nejdřív musím zbavit toho „opasku“. Našla jsem v sobě další sílu něco se sebou dělat a člověka to posiluje hlavně psychicky. K tomuto tématu bych se ale chtěla věnovat zas v jiných článcích :).
