Nedokážu si představit, že bych ještě někdy vypustila z úst větu „Já jsem líná“, protože se mi příčí. 🙂 I ty stavy si ze dřívějška pamatuju, když jsme hráli v létě tenis a vzhledem k délce průměrné výměny balónu se musely sbírat míčky celkem často :D. Loudala jsem se po kurtu a máma mi říkala: „Nebuď líná a popoběhni si trochu“ a já v duchu odpovídala:“ Dej mi pokoj“ 😀
, ale samozřejmě se mě to dotklo a příště jsem při sbírání zrychlila. Jsem za to jízlivé popichování od svých blízkých ráda, protože nyní mi je líto lidí, kterým činí problém se natahovat pro ovladač.
Celkově jsou poslední generace zlenivělé, vůbec už si neuvědomujeme, k čemu nám slouží nohy. Za vše mluví titulek mé oblíbené knihy „Born to run“, kde Christopher McDougall popisuje, jak je lidské tělo schopné uštvat antilopu a má pravdu, naše tělo bylo zrozeno minimálně k pohybu. Mezitím kolem sebe vidím lidi, kteří hledají místo na parkování přímo před vchodem, aby od auta nemuseli ujít ani o metr zbytečně navíc. Pokud funguje výtah, většinu nenapadne použít schodiště už ani směrem dolů. I když mnoho z nás má sedavé zaměstnání, najdou se tací, co jsou líní se zvednout ze židle a jít si udělat kafe. To pochopím, pokud mají tolik práce, že je pro ně vaření kávy ztrátou času, ale někdo u toho počítače jen dělá, že něco děla, protože je líný pracovat a ještě k tomu se mu nechce zvednout zadek a odejít od stolu :D.
Uvědomuju si, že už mi z toho asi trochu „hrabe“, ale já mám pocit, že pokud dlouho sedím, tak se mi zadek zapouští do židle :D. Je to pro mě nepřirozená činnost, kterou lidé v pravěku skoro neznali, protože neměli křesla ani gauče a pokud si potřebovali někam dojít, museli po svých. Když byli líní chodit, tak zemřeli hlady, a když se jim nechtělo běžet, neměli nejmenší šanci utéci před smrtí, ať už je honilo zvíře nebo nějaký neandrtálec z nepřátelského kmene( v tomto směru nejsem příliš vzdělaná, takže to berte jen jako příklad :D). Stává se mi často, že mi lidi říkají, že jsem blázen, protože mám chuť běhat a cvičit každý den a ptají se mě, jestli to není nezdravé se tolik přepínat. Ale dává to smysl? Podle mě je nezdravé jejich smýšlení. Pohyb je naprosto přirozený a nezdravý je ten, co má tělo v pořádku a nevyužívá toho.
Možná máte pocit, že míchám dvě odlišné věci dohromady, protože jedna věc je lenost v rámci nechutně něco dělat (myslet, pracovat, dělat domácí práce, pomáhat, milovat, plánovat, dobře se stravovat..atd..atd…) a druhá je fyzická lenost a právě od té se to odvíjí. Když svoje tělo naučíte pohybu, vzroste vaše motivace pro rozvíjení i dalších činností. U mě to teda tak fungovalo. Po tom, co jsem svoje tělo donutila pohybu a začala si ho užívat, nabalily se na to i jiné potřeby.
Je potřeba sebe sama stále trénovat a nepovolovat si příliš opasek. Zlenivět může člověk velmi snadno, a proto by si měl každý stanovit nějaké zásady, které bude dodržovat. U mě to začalo, jak jsem psala na začátku, v dětství, když jsem začala běhat pro tenisové balóny. 🙂 Pokud mám bezpečnou obuv, nenechám si jen tak ujet tramvaj a vždycky si zasprintuju, pokud mám pocit, že se to dá stihnout. Jestliže nemám chřipku, nebo nejsem zraněná, nejezdím výtahem. Tedy pokud před sebou nemám více jak 5 pater a nebo není venku 30 stupňů a nechci se příliš splavit :). Taky teda nemám televizi, to je podle mě nejvíc hnijící věc na světě a při tom, kolik reklam teď během jednoho pořadu pustí, bych si to šla asi rychle hodit. Ale tu nikomu neberu, jen bych se trochu zamýšlela nad tím, na co má opravdu význam se dívat. Na eskalátorech teda taky zásadně nestojím, ale teď mě kolega poučil, že nejsou pro chůzi bezpečné a nejspíš asi musím pár lidí naštvat, když se o ně otřu kabelkou :).
Zkrátka mám pocit, že s touhle disciplínou roste i moje motivace ve všech ohledech a že mám tak nějak větší chuť do života. Přála bych to i lidem kolem sebe a proto to tu tak neohrabaně popisuju. Prosím, hlavně nikomu neříkejte, že je blázen, protože má potřebu se hýbat a zvedat ze židle, jinak budete za blázny vy :). AMEN
