26.12. jsme se s tátou rozhodli namísto třetího dne obžérství a válení se u televize, ve které mimochodem beztak nic nedávali, trochu rozběhnout naše zničená těla. Máma nás odvezla směrem na Davli do Oleška a my si užili 20 km po známých cestách ale prvně při běhu a v mrazivém počasí. Mělo to něco do sebe. Závěrečné kilomety ve mě vyvolaly nostalgické pocity, když jsme probíhali místy, kde jsem zažívala své první krize při tréninku na svo první desítku :). Je to tam opravdu nádherné.
