Nedávno jsem narazila na jeden příspěvek na sociálních sítích a otevřelo to ve mně mnoho témat současně. Z dob posedlosti po dokonalé postavě, cvičení a hubnutí, mi zůstalo na sítích několik fitness skupinek a ačkoliv je aktivně nesleduji, jeden z nich mě zaujal. Radila se v něm starostlivá maminka o své dceři, která před několika měsíci začala menstruovat a od té doby extrémně přibrala. Maminka žádala o pomoc v podobě sestavení jídelníčku a tipy na zhubnutí, protože její dcerka, která v minulosti byla velmi aktivní, štíhlounká a plná energie a štěstí, nyní vypadá jako „matrona“, potýká se šikanou a je velmi nešťastná. Samozřejmě s její dcerou soucítím a je mi líto, čím si prochází. Rozhodně není jediná. Nedalo mi to ale a podívala jsem se na příspěvky její maminky do této skupiny v minulosti a zjistila jsem, že to maminka je leta posedlá hubnutím a tvarováním postavy. Také u problému s dcerou psala, že jsou s manželem z rodiny „vyžranců“, jedí doma zásadně velmi zdravě a dietně a každý den se hodně hýbou. Rozjela se velká diskuze, kde některé ženy upozorňovaly na označení matrona a doufaly, že ho dívka z jejích úst neslyšela. I já v to pevně doufám. Zároveň se ale rozjelo mnoho tipů na složení stravy v poměru bílkovin, tuků a sacharidů, kalorických tabulek, velkého energetického výdeje, energetického deficitu a někdo radil, ať počká, že z toho vyroste. Z mého pohledu nemá tato rodina zdravý vztah k jídlu a ke zdraví, žijí ve strachu z přibírání a předávají tento stres svým dětem.
Ve své praxi jsem zažila mnoho případů, kdy poruchy příjmu potravy si přinesly dcery od svých maminek se stejným problémem nebo od jiných příbuzných s nezdravým vztahem k jídlu a komentování jejich postav. Proto je za mě dobré vždy, když řešíme potíže s dětmi, nejdříve sledovat, jestli to nevzniklo od nás a jak problém řešit u sebe, v našich partnerských vztazích, v rodových zátěžích atd.
Kromě vztahu k jídlu vnímám, že je dobré mít správně uchopené téma ženské cykličnosti. To se v mé bublině řeší velmi často, pořádáme na něj i rituály. V jaké fázi cyklu jsme, si s ženami sdělujeme hned na začátku sdílecího kruhu a těmto fázím jsme se naučily přizpůsobovat (alespoň trochu) svůj život. Je to ale jen moje bublina a vnímám, jak toto téma potřebuji otevřít a sdílet, proč se mnou tento příběh tolik pohnul, i s lidmi mimo ni.
Když si zpětně zavzpomínám, jak jsem se o menstruaci dozvěděla já, není to tak hrozné. Moje maminka měla ke svému ženství a cyklu podle mě poměrně zdravý vztah. Více si ale vzpomínám na příspěvky z bravíčka, kde dívky řešily druhotné projevy menstruace, jako bolesti, silné krvácení, nálady, atd. Druhý významný vliv na mě měly reklamy, kde na vložky a tampony nalévali modrou tekutinu, která se vstřebala a žena mohla dělat vše 24/7 jakoby vůbec nekrvácela. Nabrala jsem tak dojmu, že menstruace je něco, co je dobré vyřešit tak, aby mě neobtěžovala. Já osobně jsem svoje ženství nepřijala a bojovala s těmito změnami hned zkraje a kdo zná můj příběh, ví, že zdravý vztah k tělu a k jídlu jsem si vybudovala až více než po 20 letech.
Vzpomínám si, jak jsem toužila mít stále dětské hubené nožičky, děsilo mě, jak mi vyrostla prsa a záviděla jsem svým drobnějším kamarádkám. Z okolí jsem znala, že hubnout se dá pořádnými výkony a omezováním stravy. Už ve třinácti jsem tak s kamarádkou držela první dietu, kde se můj energetický příjem snížil minimálně o polovinu. Krásně se nám hublo. Menstruace ale začala po několika letech mizet a pan gynekolog mi pomohl řešením v antikoncepci. Toto téma už jsem rozváděla ve článku se zavřeným srdcem, nechci se opakovat, ale je potřeba uvést, proč s dívkou tolik soucítím. Že má ženský cyklus nějaké fáze a že do vysazení antikoncepce jsem jimi neprocházela, mi došlo o mnoho jet později. Velmi to ovlivnilo můj život a ačkoliv vnímám, že vše bylo, jak má být, přála bych si, aby už i malé ženy ke svým tělům přistupovaly vlídněji.
Co bych tenkrát chtěla slyšet a nevím, jestli v současnosti tohle mohou slyšet dívky třeba ve školách nebo jiných institucích je, že menstruace je dar. Cyklus je dar. Pokud vnímáme své tělo, jsme vedeny k sobě v každé fázi přistupovat jinak a čerpat jejich benefity. Zatímco před prvním cyklem má fáze dívka stejné jako chlapec, může být neustále aktivní, jíst co chce, trénovat každý den stejně, co tělo zvládne, aby bylo v rovnováze. Když se ale menstruace dostaví, měla by svou novou životní fázi začít pozorovat a trochu zvolnit. Že tělo se začne měnit a že je to v pořádku a že je dobré si dát s touto velkou proměnou načas.
V době, kdy dívka dostává cyklus, nastává úžasná transformace v ženu, která je plodná a může přivést na svět nový život. Samozřejmě v tomto věku ještě na takovou roli není absolutně připravená a je na jejím okolí, aby jí se vším srozumělo. Neměla by být ale opomenuta oslava a vyzdvižení důležitosti tohoto zlomu. Pokud žena pochopí, k čemu jednotlivé fáze cyklu slouží, může mít krásný vztah k sobě i k ostatním, být velmi kreativní, efektivní a hlavně zdravá. Jestliže se jí to podaří hned na začátku s podporou právě rodiny a blízkých a naučí se s fázemi a svým tělem pracovat, neměla by se potýkat ani se zmiňovanými problémy z fitness skupiny.
Když člověk začne pracovat sám na sobě, začne si všímat více i cykličnosti v přírodě. Je až fascinující, jak se tyto fáze podobají fázím od narození až po smrt, fázím ženského cyklu a jak na tomto principu fungují i naše těla. Pokud se nám daří svou mysl a tělo udržovat v rovnováze, záleží nám na tom, abychom byli v těle zdraví a tělo nám to na oplátku vrací svým zdravým a pěkným tvarem. Jestliže se poženeme za dokonalým obalem, ale budeme používat násilné a extrémní přístupy, tak jednou narazíme na nemoc nebo nám informace, že je potřeba udělat změnu, přijde prostřednictvím dětí, jako to bylo v případě starostlivé maminky ve fitness skupině. Menstruace může být minimálně bolestivá i bez analgetik, dá se srovnat množství krvácení, její pravidelnost a další nepříjemné projevy, pokud si dovolíme odpočívat a začneme měnit svá nastavení. Přijetím tohoto přístupu můžeme dosáhnout rovnováhy a zdraví. V opačném případě se stres z nerealistických očekávání často projeví na těle, vztazích nebo dokonce na zdraví našich dětí. Je však možné tento vzorec přepsat. Stačí odvaha začít u sebe, otevřít si cestu k přijetí těla a vědomému zacházení se sebou. V tom je naděje a síla, kterou vidím jako světlo na konci cesty.
