Loading

Mých pět švestek v jižní Americe

Porušila jsem nepsaná společenská pravidla  a odcestovala do jižní Ameriky. Na neurčito. Ve věku 32 roků.

Po několika letech v personalistice  jsem si velmi dobře vědoma faktu, že mezery v kariéře a střídání zaměstnání méně než po 2-3 letech vypovídá o jisté životní nestabilitě, jsem prakticky fluktuant a to jsem ještě na poslední rok a půl přeskočila do obchodu, takže vlastně nevím, co chci ;).

Na druhé straně jsem si během rozšiřování povědomí o síle digitální transformace v businessu prošla transformací duševní. Nelituji jediného dne stráveného v kancelářích mezinárodní korporace, byla to skvělá zkušenost a hodně jsem se naučila. Zpětně jsem ráda i za ty probdělé noci, kdy jsem se snažila srovnat vlastní myšlenky. Souhlasím s tím, že vše se děje z nejakého důvodu, chybama se člověk učí, život je nejlepší škola..Jsem vděčná za ta těžká rozhodování, kterým občas musím čelit, protože mě posouvají kupředu.

Za poslední dobu jsem se o sobě dozvěděla jednu důležitou věc a to, že pokud budu poslouchat jen svůj rozum a snažit se následovat pravidla nastavená společností, ale přestanu poslouchat své srdce a vnitřní intuici, nebude to fungovat.  Jsem moc upřímná na to, abych mohla prodávat luxus, ale netřpytila se při tom uvnitř. Došlo mi, že moje priority jsou jinde, že moje poslání je v pomáhání a ne prodávání, že raději spím v přírodě ve stanu nebo chatě než v pětihvězdičkovém hotelu, jídlo mi chutná nejvíce na pikniku nebo na cestách u lokálů a že se mi příčí čtyřchodová menu , kdy polovina jídla v restauraci o rozloze hektaru skončí v odpadkových kontejnerech. A taky že každý máme na světě nejakou roli a nemá smysl se stylizovat do těch, které nám nepatří. No nebudu předstírat, že mi v hlavě neprobíhaly myšlenky typu: v tomhle věku by jsi si měla rychle někoho nabrnknout, abyste se stihli trochu poznat a třeba až to tam budeš mít všechno pěkně rozjetý, tak pomalu začít plánovat rodinu že jo :D.  No jo, ale vždyť ve mně furt něco hrozně řvalo, že žiju úplně jinak, než bych chtěla, že všechny ty vyfocené úryvky z knížek, co jsem v posledních letech četla, mi bijí do očí, jen si to nechci přiznat a že když budu lhát sama sobě, tak mě ten kluk asi stejně neuvidí nebo mě nebude chtít.

Miluji cestování a opět jsem se přesvědčila o tom, že dává člověku kolikrát mnohem víc než jen samotná praxe na domácím poli. Rozhodla jsem se tedy ještě vycestovat a vykoušet si i nějaké dobrovolnické projekty, protože bych chtěla minimálně na volnočasové úrovni  začít působit v neziskovém sektoru.  Zárovéň jsem si chtěla vyzkoušet cestovat na nízkonákladové bázi  a oprášit své základy španělštiny, to už jde pak všechno ruku v ruce. A tak jsem tady, už dva měsíce a vím, že jsem udělala nejlepší rozhodutí. Musela jsem se prokousat studiem, jak založit tyto jednoduché stránky a také sesmolit tuhle první zprávu, ale v dalších článcích bych se chtěla věnovat více samotnému cestování, studiu cizích jazyků, dobrovolnictví a dalším tématům, o které mě moji přátelé požádali, takže pokud vás to zajímá, vše bude dostupné :).

Share this...
Share on Facebook
Facebook

7 thoughts on “Mých pět švestek v jižní Americe

  1. Baru, přeji šťastnou cestu reálným životem! Z tvého článku je cítit radost a energie, tak to prosím šiř dál😉

  2. Ahoj! Ten úvod je úplně super a hodně se s ním ztotožňuji. Tady jsem fluktuant :D. Já naopak myslím, že se tím člověk naučí více, než lidi, kteří vlastně neví, jestli je jejich práce, ve které jsou 10 let vůbec baví. Je to cesta za zlepšováním sama sebe, přibližování se za svým vlastním snem a životním stylem, který je jen ten tvůj. Myslím, že bez toho všeho by to nešlo :).

    Držím palce 😉

Napsat komentář: Sarka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *